...očima toho, jenž se sem vrací z Prahy.
Cílová stanice je opavské východní nádraží. Davy se hrnou kamsi k podchodu a pro čas ranní jsou tvořeny hlavně skupinami puberťáků, výrostků, studentek a jiné naší nadějné budoucnosti. Autor pozoruje, že převážně dospívající dívky jsou rok od roku připravenější na mateřství a porod, čili rok od roku prdelatější. Opavu nepřikrývá zase tak dusivá smogová poklička a slunce se se zimní nesmělostí opírá do sněhem nezakrytých chodníků a zdí domů, přičemž ty příjemně sálají teplem.
Kroky směřují na studijní oddělení s myšlenkou, zda zde zaměstnané dámy budou dle letitého zvyku nepříjemné, či přece jen pokrok nezastavíš. Po několika posledních zkušenostech se utvořil dojem, že se přece jen nemračí a neštěkají na každého. Leč absence indexu vyvedla mladou dámu poněkud z konceptu a začala běsnit. Tváře se klidně a lehce poťouchle nezbylo než proud vzteku nechat projít jakoby bez povšimnutí kolem a pak vše bez zbytečných emocí vyřídit. Mladá dáma, zprvu nepříjemná jako vřed na řiti, se uklidnila a při rozloučení dokonce řekla "nashledanou".
Návštěva budovy školy a tváře studentů, kteří už byli o tolik mladší, že potkat někoho známého z ročníku by spíše byla náhoda vyšší teplárenského komína, připomněla autorovi, že už taky jako student lehce přesluhuje. Leč náhoda opravdu přišla a byl střetnut kolega z knihovnictví, byť z ročníku níže. Odehrál se rozhovor zhruba této podoby:
"Zdar, kam jdeš?"
"Za XY, kvůli diplomky. Chci psát o audioknihách."
"Za XY? Ale on je přece doktor filozofie. Myslíš, že tomu rozumí?"
"Ten? Vždyť on rozumí úplně všemu."
"Zdar, kam jdeš?"
"Za XY, kvůli diplomky. Chci psát o audioknihách."
"Za XY? Ale on je přece doktor filozofie. Myslíš, že tomu rozumí?"
"Ten? Vždyť on rozumí úplně všemu."
Je čas zhlédnout město. Na rohu náměstí a ulice autor odolává nabídkám cikánky na zaručeně pravdivé věštění z ruky, odmítám nový ou tů tarif a přispět na postižené děti (autor by občas potřeboval sám na sebe uspořádat sbírku, zpravidla týden před výplatou), k čemuž na obranu jsou používány již zajeté fráze z polštiny a hraní si na cizince na výletě není nic nového. Všech třech nabídek se dostalo na méně než šedesáti metrech. Inu asi lukrativní místo.
U obchodního domu jsou železnými mřížemi zakryté jakési průduchy do sklepení a z jednoho fouká ven teplý vzduch. Odpoledne leží na mříži do klubíčka stočený bezdomný, an se pro mráz hřeje. A hned vedle postává pán s časopisem Nový prostor a prodává. Novinka beztak importovaná z Prahy. Na mříži se večer tísní bezdomných pět.
Kroky vedou kolem oploceného, zasypaného, archeology a jejich nájemnými brigádníky do hloubky tří metrů zrytého parčíku, kde měl jakýsi pan podnikatel vystavět obchodní centrum. Napřed se tedy udělal archeologický výzkum údajně za dva miliony korun. Autor vzpomíná, jak o parných prázdninách, babím létě a studeném a vlhkém podzimu zde rovněž kopal a motyčkou ze země vyrýval poklady, jež zde lidé v dávných a ještě dávnějších dobách ztratili.
Dnes se na místě nic nestaví a hospodaří zde pouze vítr a déšť, roste pelyněk a pýr. Pan podnikatel totiž dostal od nové povolební radnice na obchodní centrum zaracha. Byl-li nasupený, není důvod pochybovat.
Dnes se na místě nic nestaví a hospodaří zde pouze vítr a déšť, roste pelyněk a pýr. Pan podnikatel totiž dostal od nové povolební radnice na obchodní centrum zaracha. Byl-li nasupený, není důvod pochybovat.
Na jiném místě, kde dříve stávaly snad městské lázně, rovněž svého času běžel archeologický výzkum. Dnes již zde stojí nový, hranatý, barevný dům, obsah jehož útrob je neznám.
Den pokročil a je třeba navštívit nejen opavskou hmotnou ale i živou večerní kultůru. Kroky tedy vedly do kavárny Evžen, aby byla nasáta intelektuální atmosféra. Nasáto bylo akorát plzeňské pivo v množství 2 půllitrů za cenu, jež by autor za ten samý nápoj zaplatil v předraženém pohostinství na Starém městě pražském.
Do opavské kultury rovněž nutno započítat vzhledem "andrgraundový" klub Džem s jeho středečními studentskými akcemi. Po deváté je zde poloprázdno, pročež nutno počkat na pozdnější hodinu, až se sesbírají studentíci a studentky dorazivší z jiných putyk a veselic. Autor s lítostí zjišťuje, že koutek s potrhanými sedačkami, kde za svého bujného mládí prožil krátkou milostnou chvilku, je dnes zastavěn druhým barem, kde je podáván pouze tvrdý alkohol. I toalety doznaly změny: chybějící kachličky byly přidělány, pisoáry asi občas někdo umyje a kabinka už nepřipomíná kůlničku na dříví, kde kdysi v neúhledné hromadě bylo naházeno to, co zbylo z dveří a štětky do mísy.
Čas pokročil a tu se zjevil přednášející na fakultě, doktor filozofie (jiný než výše zmiňovaný) člen Komorního sboru Slezské univerzity, akademického senátu a opilec YZ. Autor sebral trochu drzosti a šel se ho zeptat, zda sem přesunul zkoušku Komorního sboru, či zda se sem přišel při středě ožrat. Doktor filozofie obě možnosti popřel, aby je vzápětí skrytě mezi slovy napůl potvrdil. Sbor prý dneska zkoušel a má se ho sem půlka sejít, přičemž sodovou vodu pít nebudou. Zřejmě zdejší univerzitní kolorit.
V čase ještě nepříliš pozdním autor podnik opouští, neb cítí, že ve svém věku potřebuje v noci, oproti dovádějící mládeži, také trochu spát.
V čase ještě nepříliš pozdním autor podnik opouští, neb cítí, že ve svém věku potřebuje v noci, oproti dovádějící mládeži, také trochu spát.
Babička podává snídani a na vyspravení pH žaludku po nedobrém džemovském pivu je jogurt jako dělaný. S díky je opuštěno nocležiště a naposledy projito centrum Opavy. Na východním nádraží je třeba pro nedostatek tekutin v těle nějaké sobě zakoupit. Ve stánku prodávají nápoj příchuti kiwi, pročež si autor jeden objedná. Jenže zde platí akce 1+1, proto je nutno paní za okýnkem upozornit, že objednávka zní na opravdu jen jedno. Kdo by také naráz vypil litr zelenkavé sladké tekutiny na posezení bez krátkodobé újmy. Anebo snad průjmy?
Je potřeba říci, že návštěva bývalého sídelního města českého Slezska byla příjemná a uvolňující. Oproti Praze je zde klid, nepořádku na veřejných místech, pouličních prodejců, bezdomných podstatně méně. Lidem neleží na očích jakýsi stín věčného chvatu kamsi na podzemní či pozemní kolejovou dráhu z obavy, že cosi nestihnou. Autor se zde cítil skoro jako doma.